Já si myslím, že malé děti už jsou s počítačem opravdu hodně seznámené a také na počítači umí dělat věci, které my bychom třeba ani nezvládli. Například můj devítiletý syn toho umí na počítači opravdu hodně, umí toho více než já, tedy alespoň já si tohle myslím. Protože když třeba koukám na syna, jak si hraje na počítači, tak se kolikrát divím, jak tohle syn všechno zvládá a kde se tohle syn všechno naučil. Někdy mi to přijde, jako kdyby kouzlil, jako kdyby na počítači uměl zacházet snad už ještě v prenatálním věku. Tohle je samozřejmě vtip, ale kolikrát se vážně divím, že malé děti umí na počítači toho tolik, co třeba ani dospělý člověk neumí.
Je logické, že když děti v tomhle vyrůstají, tak potom také v tom budou mít lepší a větší zkušenosti, protože v tom budou dlouho. Tady samozřejmě potom odpadá fakt, že lidé potom nemusí své děti učit. Mnoho lidí ale zase se říká, že není dobré, aby děti uměly toho tolik na počítači. Že prý potom malé děti budou na počítači závislé. Jenomže tohle nemusí být pravda, když svým dětem dáte hranice. Když dáte dětem hranice, že třeba na počítači můžou být dvě nebo tři hodiny denně. A když potom tato doba uplyne, tak jim jednoduše počítače zakážete. A co je na tom špatného?
Logicky, že děti třeba budou nadávat. Děti budou protestovat, že chtějí být stále na počítači, že chtějí na počítači hrát své oblíbené hry. Jenomže přece nechceme, aby naše děti byly závislé na elektronice nebo technice anebo také na počítači či mobilním telefonu. A znám některé děti, které jsou na tom závislé a řeknu vám, že je to opravdu veliká pohroma. Kolikrát slýchám, že rodiče si třeba neví s dětmi rady, protože děti stále brečí a chtějí mít doma počítač anebo mobilní telefon a nejraději, aby s ním také usínali. Tohle já bych tedy osobně nestrpěla. A syn ví, že do postele se mobilní telefon nebere.