Lidé se pokoušeli a pokoušejí chovat jako domácího mazlíčka prakticky jakékoliv zvíře, často bez ohledu na to, zda pro něj mají vhodné podmínky. A to i taková, na která se mnozí lidé dívají v podstatě s odporem.
Typickým příkladem zde mohou být krysy. Ačkoliv například křečci jsou poměrně známí a oblíbení, u krys je to naopak. Většina lidí se jich štítí, a jen málokdo by byl ochoten je chovat. Přesto se i takoví najdou. Proto se nabízí otázka, zda jsou tato zvířata skutečně vhodná jako domácí mazlíčci.
Popravdě řečeno, když se na celou věc podíváme blíže, zjistíme, že jsou dokonce vhodnější než právě křečci. Na rozdíl od nich se totiž jedná o sociální druh, což znamená, že jsou ochotny interagovat s lidmi i s ostatními svého druhu. Navíc jsou inteligentní, čehož se koneckonců využívá i v nejrůznějších pokusech v laboratořích. Pro běžného člověka to znamená, že se mohou naučit nejrůznějším kouskům, a také si vytvoří se svým majitelem pouto, podobně jako třeba psi.
Lidé však mají hlavně strach z nemocí, které mohou tito hlodavci přenášet. Avšak zatímco divoké krysy mohou skutečně být přenašeči nejrůznějších chorob, u těch chovaných doma to až tak neplatí. Jedná se totiž o tvory, kteří až úzkostlivě pečují o sovu čistotu. A pokud se jejich divocí příbuzní stanou nositeli parazitů, je to především proto, že v zájmu svého přežití musí žít ve špinavých, zamořených prostorách, jako jsou například kanalizace.
Je však pravdou, že vše není ani zdaleka růžové. Jedním z hlavních problémů, které majitelé krys popisují, je jejich krátká doba života. I při té nejlepší péči se totiž dožijí jen přibližně tří let. Pokud to srovnáme například se psem či kočkou, kteří se dožívají průměrně patnácti let, vidíme zde hned ten nepoměr.
Přesto je rozhodně není potřeba zatracovat. Jedná se o inteligentní, čistotná a sociální zvířata, a jako k takovým bychom k nim měli přistupovat. Předsudky zde rozhodně nejsou na místě.